Lidé přicházejí a odcházejí. To, co po nich zůstává je krajina a budovy. Krajina je mízou života. Budovy – ty mají duši. Každá prožila období radosti, štěstí, hrdosti i studu. 

Mezi Mariánskými Lázněmi a Úšovicemi stála čtvrť s názvem Šenov (Schönau). Po vybudování železniční trati a nádraží ( rok 1872) se výstavba Šenova dostala do tempa. Nejrychleji přibývalo domů kolem někdejší samoty u hostince Šumava (dnešní Chebská křižovatka). Obyvatelé čtvrti Šenov měli zájem založit vlastní městečko. V roce 1895 byla převzata správa Šenova Mariánskými Lázněmi. Mezi poštovním dvorem a nemocnicí vznikala krásná vilová čtvrť s názvem Ansper.

A právě zde se rozhodla rodina Matulkových postavit tento dům, který projektoval architekt Franz Schmidt. Rodinu bohužel postilo tragické neštěstí. Pan Vincent Matulka, který pracoval jako vedoucí zdejší elektrárny, byl v roce 1906, po havárii v jedné z trafostanic, zasažen elektrickým proudem a na jeho následky zemřel. V roce 1910 dostal dům číslo popisné 425 a vila vdovy, paní Aloisie Matulkové, byla nazvána ELEKTRA. Hlavní ulice k nádraží se jmenovala Císařská. Dnešní ulice Lužická, z boku domu, se dříve jmenovala Dyleňská (Tillenbergstrasse). Její původní název souvisel s tím, že z ulice byl hezký výhled na vrch Dyleň.

Dům byl v držení rodiny až do roku 1945. Po 2. světové válce byl dům konfiskován podle dekretu ze dne 25.10.1945, č. 108 prezidenta republiky Edvarda Beneše. Dům přebral Fond národní obnovy v Praze a jím pověřený správce. Transporty a odsuny Němců z Mariánských Lázní se uskutečnily od listopadu 1945 a skončily v roce 1946. Mezi odsunutými byla i rodina Matulkových. V roce 1949 (z rozhodnutí osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze) bylo vloženo právo vlastnické pro Československé státní lesy, národní podnik. Byly zde kanceláře a byty pro zaměstnance až do roku 2002.